Navrhuji Martina Pisarčika na Cenu Jana Opletala za jeho odvahu veřejně pojmenovávat systémová selhání akademického prostředí a za dlouhodobé úsilí o obranu důstojnosti, práv a svobod nejen studentů, ale i mladých akademiků.
Martin se opakovaně a otevřeně postavil proti přetrvávajícím neetickým praktikám v české akademii, mezi které patří tolerování sexuálního obtěžování a nedostatečné mechanismy jeho řešení, klientelistické vazby a netransparentní rozhodování, porušování etických zásad vědecké práce, nezájem vedení institucí o systémovou změnu, ale i závažné porušování pracovněprávních předpisů, kdy jsou mladí akademici záměrně zaměstnáváni na nejisté, podhodnocené a často nezákonné úvazky, bez jakékoli perspektivy profesního růstu či stability.
Ve svých veřejných vystoupeních i interních debatách upozorňuje na skutečnost, že akademické instituce systematicky porušují zákoník práce, zneužívají postdoktorské pozice a projektové financování k přebujelému zaměstnávání „dočasných pracovníků“, kteří reálně nesou odpovědnost za výuku, výzkum i agendu bez odpovídající ochrany.
Martin přitom nehájí pouze svá práva – ale i práva ostatních, kteří se bojí ozvat, často z obav o kariéru nebo existenční jistotu. Tím, že vystupuje nahlas a adresně, dává ostatním odvahu a naději, že změna je možná.
Jeho přístup je hluboce etický, občansky zodpovědný a výjimečně angažovaný. V čase, kdy se mnozí uchylují k apatii nebo oportunismu, Martin Pisarčik volí cestu, která je těžší, ale správná – a tím ztělesňuje ideály, které reprezentuje Cena Jana Opletala: odvahu, svědomí, pravdu a spravedlnost.

