Jonáše jsem poznala na Akademii od organizace Díky, že můžem. Když mi představil svůj projekt nazvaný „Holubí močůvka“, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Ukázalo se, že v sobě nese obrovský kus tvořivosti a sociálního cítění.
V rámci projektu Holubí močůvka kluci vyrábějí a prodávají hnojivo z holubího trusu. Veškerý výtěžek pak přes neziskovou organizaci A Rocha posílají do Ugandy, kde za něj dětem kupují kozy. Tyto kozy rodinám zajišťují stálý zdroj obživy, děti mohou díky prodávanému mléku chodit do školy a mít každý den oběd. Celý projekt má navíc ještě komunitní rozměr, protože když se koze narodí kůzle, dítě ho daruje dalšímu potřebnému. Kluci dokonce od ugandských dětí dostávají osobní dopisy a fotky.
Aktivit kolem močůvky neustále přibývá. Své produkty prodávají na akcích především v Novém Městě nad Metují, vlastnoručně si však postavili i prodejní „automat“ umístěný v zahradě v Černčicích. Navíc se jim podařilo navázat skvělou spolupráci s Diakonií Broumov, která jim daruje plyšáky a jejich prodejem získávají další finanční prostředky pro děti v Ugandě.
Díky tomuto nasazení má projekt mnohem větší dosah, než by se mohlo na první pohled zdát. Za dobu své existence vydělala Holubí močůvka už více než 120 000 korun. O jejich záslužné činnosti informovala i média. Kluci byli hosty Českého rozhlasu Hradec Králové a reportáž o nich natočily také Zprávičky České televize.
Jonáš ale zdaleka není „jen“ tvůrcem jednoho úspěšného projektu. Je to neskutečně inspirativní člověk, který svým zápalem přirozeně motivuje své okolí. Ve svém rodném Novém Městě nad Metují se aktivně snaží vybudovat komunitní a kreativní centrum „Sikárna“, kde by se mohli scházet mladí a nadšení lidé, pracovat na vlastních nápadech a vzájemně se podporovat.
Kromě společenského a komunitního přesahu je Jonáš i nesmírně zručný a všestranný. Hraje na loutnu a vlastníma rukama si vyrobil už dvě akustické kytary.
Věřím, že svým každodenním počínáním dělá náš svět prokazatelně lepším místem.
Další odkazy:

